Když se podcast změní v živák: Agáta a Ornella naživo

Poslouchat podcast ve sluchátkách je jedna věc. Sedět v sále plném lidí, kteří se smějí na stejných místech, šeptají si „tohle mám doma úplně stejně“ a občas jen nevěřícně zírají, co Agáta s Ornellou právě řekly – to je něco jiného.

Live vystoupení podcasterek Agáty Hanychové a Ornelly Koktové v Praze, Brně, Ostravě a Plzni ukázala, že jejich svět lidi nejen baví, ale hlavně uklidňuje: nejste v tom blázinci života sami. Rozvody, děti, chlapi, plastiky, prachy, hejty, rodiny, úzkosti – nic z toho se neschovává za filtr, všechno se řeší nahlas a s typickým mixem cynismu a něhy.

A teď se tenhle formát stěhuje do A studia Rubín, kde by se měly odehrávat další, komornější a ještě intimnější večery.

Praha, Brno, Ostrava, Plzeň: stejná show, jiné publikum

Každé město má svoji energii – a na živácích to bylo znát.

Praha: domácí hřiště

V Praze je Agáta i Ornella „doma“. Publikum je smíchané – od kamarádek s vínem přes mámy po práci až po chlapy, kteří šli původně „jen jako doprovod“ a nakonec se smějí nejvíc. V hlavním městě zaznívá nejvíc historek ze šoubyznysového zákulisí, modelingových dob, vztahových průšvihů i běžného chaosu kolem dětí.

Naživo tady nejvíc vyniká to, co člověk v podcastu jen tuší: že si ty dvě opravdu říkají věci bez cenzury. Co je ještě ok, co už je moc, kdy jedna druhé řekne „tohle už neříkej“ – a publikum má v tu chvíli pocit, že sedí s nimi u stolu, ne v sále.

Brno: moravský humor a méně pozérství

Brno má svoji vlastní atmosféru: možná o něco míň „showbusiness“, o to víc normálního života. Reakce publika jsou spontánnější, přímější, a když se na pódiu mluví o rozchodech, rozvodech, penězích nebo chlastu, lidi se smějí stylem „jo, to známe“.

V Brně často padají dotazy z publika, které by si možná Pražáci nechali pro sebe. Odvážnější otázky na sex, vztahy po dětech, rodinné vztahy nebo to, jak se Agáta s Ornellou vyrovnávají s tlakem médií a sítí. A protože tohle je živák, ne televize, odpovědi bývají syrovější než kdekoliv jinde.

Ostrava: žádná omáčka, rovnou na dřeň

Ostrava je tradičně nejtvrdší – a nejupřímnější. Nikdo si tu zbytečně nehraje na formu a to dost sedí stylu obou podcasterek. Vtipy jsou černější, historky ostřejší, ale pořád v tom zůstává něco, co je pro Agátu s Ornellou typické: neberou samy sebe tolik vážně.

V Ostravě zaznívá hodně témat kolem práce, peněz a běžného přežívání – nájmy, hypotéky, podnikání, děti, soudy, rozchody. Žádné stěžování, spíš sdílený povzdech: „Hele, všichni se nějak plácáme, tak si z toho aspoň udělejme srandu.“

Plzeň: rodinná atmosféra, blíž k publiku

Plzeňská zastávka působila možná nejvíc „rodinně“. Divadelní sál, víc prostoru pro osobní kontakt, přímé oči do očí. Publikum se nebojí přiznat, že některá témata bolí – vztahy s rodiči, mateřství, vyhoření, psychika.

Zároveň se ale i v Plzni potvrdilo, že humor je nejlepší obraný mechanismus. Když Ornella mluví o životě v nájmech s třemi dětmi a Pepou v domě u lesa daleko od Prahy.

Podcast má obrovskou výhodu v intimitě – posloucháte sám/sama, často v autě, ve vaně nebo při vaření. Ale naživo se děje něco navíc:

• vidíte reakce – když jedna z nich přestřelí, druhá protočí oči, sál se zasměje a téma se buď rozvine, nebo úplně zařízne;

• atmosféra v sále – smích, ticho, potlesk, výdechy, nesouhlasné „no to snad ne“;

• prostor pro improvizaci – historky, které by se normálně nedostaly do epizod, protože vzniknou až z konkrétní otázky nebo momentu na místě;

• živé Q&A – možnost se reálně zeptat na věci, které vás trápí nebo zajímají, a slyšet odpověď hned, bez střihu.

Na tour po českých městech se ukázalo, že značka „Agáta & Ornella“ nestojí jen na online hype, ale na faktické schopnosti udržet pozornost lidí v místnosti, pracovat s energií publika a mluvit o bolavých věcech bez patosu – a často s vtipem, který by u někoho jiného neprošel.

Další kapitola: A studio Rubín

Po velkých městech přichází další krok: chystaná vystoupení v A studiu Rubín. A to je úplně jiný typ prostoru než klasický sál – menší, komornější, divadelní. Co to znamená pro diváka?

Intimnější formát, víc do hloubky

Menší kapacita A studia Rubín vytváří pocit, že jste spíš na soukromém večírku než na veřejné show. Lidi sedí blíž, hlasy jsou slyšet bez monumentální techniky, a i hosté na pódiu mají tendenci jít víc „pod kůži“.

Dá se očekávat, že v Rubínu se bude méně „hrát show“ a víc povídat. Pořád s humorem, ale s větším prostorem pro osobní témata, která by se ve velkém sále možná ztratila:

• rodinné vztahy,

• společné bydlení,

• psychika a úzkosti,

• mateřství bez filtru,

• tlak médií a sociálních sítí na ženské tělo a život.

Prostor pro experiment

Divadelní prostředí nabízí možnost mírně posunout formát:

• kombinovat klasickou talk show s čtením zpráv od posluchačů,

• zapojit krátké stand-up momenty,

• pracovat se světlem a atmosférou (vážnější blok, pak odlehčení),

• testovat věci, které se později promítnou do podcastu nebo chystaných videoprojektů.

A studio Rubín tak může fungovat jako laboratoř naživo – místo, kde se zkouší, co publikum unese, co naopak miluje, co chce slyšet víc a co už je za čárou.

Pro koho jsou tyhle večery a proč tam jít

Live vystoupení Agáty Hanychové a Ornelly Koktové nejsou jen pro „fanoušky drbů“. Naopak – typický divák / divačka:

• má svoje děti nebo řeší vztahy (nebo obojí),

• je unavený z pozlátka na sítích a chce slyšet, jak to vypadá doopravdy,

• má rád humor na hraně, ale zároveň potřebuje občas slyšet, že je normální být na dně,

• baví ho, když si lidi ze sebe umí udělat srandu, i když řeší docela vážné věci.

Pokud čekáte uhlazenou talk show, kde se všechno třikrát filtruje, abychom náhodou někoho neurazili, tohle nebude nic pro vás. Pokud ale chcete večer, kde se můžete smát, souhlasně přikyvovat, občas obracet oči v sloup a domů odcházet s pocitem „tak přece jen nejsem divná/divnej“, pak tyhle live eventy dávají smysl.

Co bude dál?

Tour po českých městech ukázala, že poptávka po otevřených, neuhlazených ženských hlasech je velká. Chystaná vystoupení v A studiu Rubín jsou logickým pokračováním – posun od „velké show“ k intimnějším, osobnějším večerům, kde se z publika stává téměř spolutvůrce.

Ať už jste v Praze, Brně, Ostravě nebo Plzni byli, nebo se chystáte právě do Rubínu, jedno je jisté:tohle nejsou jen živé verze podcastu. Jsou to večery, kde se mluví o tom, co většina lidí prožívá, ale málokdo má odvahu říct nahlas.